22. 10. 2025
Malé plyšové tělíčko, velké hnědé oči, hebký kožíšek, která hrál různými barvami a palec neustále v puse. Mončičák byl všechno, co jsme jako děti chtěli – kamarád, mazlík i módní doplněk. V sedmdesátých letech se zrodil v Japonsku a brzy se stal světovým fenoménem.
U nás patřil mezi vzácné poklady, které se hrdě vystavovaly na poličce, půjčovaly se kamarádům a občas se i tajně braly do školy. Ten „pravý“ Mončičák byl hnědý a pískal. Většinou byl oblečený v tričku, někdy i v šatech. Některé exempláře měly v puse dudlík. A kdo ho měl, byl prostě „in“. Nebyl to jen plyšák, byl to člen rodiny.
Generace dětí, které u sebe hrdě nosily Mončičáky, vyrůstala bez mobilů, bez TikToku a bez nutnosti všechno sdílet. Stačil jeden plyšový kamarád a hodiny ticha v dětském pokojíčku se proměnily ve svět plný dětského dobrodružství.
Byla to doba, kdy se hračky nerozbíjely po dvou týdnech, kdy se opravovaly, zašívaly, hýčkaly a měly duši. Možná i proto se Mončičák stal symbolem něčeho opravdového – dětství, které vonělo po voskovkách, ořezaných pastelkách (které se tak rády lámaly) a teplém čaji s medem.
Přečtěte si také: Igráček: Za covidu dostal roušku, největší kontroverzi vzbudil příslušník VB. A který byl první?
Labubu: Figurka, která nás tak trochu děsí
O pár dekád později se na scéně objevil nový idol. Figurky Labubu, malé výtvory hongkongského ilustrátora Kasinga Lunga, působí jako z jiné planety. Jsou napůl roztomilé, napůl podivné.
Velké zuby, obrovské oči, zvláštní úsměv. A přesto je děti milují. Každá Labubu panenka je jiná, schovaná v neprůhledné krabičce. A právě to tajemství z ní dělá něco nového a originálního. Nevíte, kterou máte, dokud ji nerozbalíte.
Zatímco Mončičák byl o hraní, Labubu je o sbírání. O lovu limitovaných edic, o sdílení úlovků na Instagramu a o světě, kde se i hračka stává módní ikonou. Labubu není jen figurka. Je to status. Symbol stylu, vkusu, originality.
Přečtěte si také: Retro hračky: Tamagoči pomáhalo drogově závislým i manažerům. Odborníci k němu byli skeptičtí
Dětství dnešních dětí je jiné
My jsme objímali Mončičáky, dnešní děti sbírají Labubu. Oba fenomény dokazují, že hračka není jen předmět – je to zrcadlo, které perfektně odráží svoji dobu. Ať už máte doma plyšáka s palcem v puse, nebo malou podivnou bytůstku v krabičce, jedno zůstává stejné: Dětská radost. A ta, naštěstí, nestárne
Mončičák byl hračkou pro klidnou a dnes už poměrně nostalgickou dobu. Labubu patří do světa, který se nebojí být jiný, výrazný a trochu bizarní. Naše dětství vonělo po čokoládě a papírových omalovánkách.
Dětství dnešních dětí má vůni digitálního světa a nových trendů. Důležité je být „in“ a nebát se vybočit z davu. Přesto obě generace spojuje touha po malém kamarádovi, který dává jistotu, že svět je pořád trochu kouzelný.
Použité zdroje:
- https://www.bydlimekvalitne.cz/moncicaci-retro-plysaci-pochazeli-z-japonska-meli-vlastni-butik-piskali
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Mon%C4%8Di%C4%8D%C3%A1k https://www.denik.cz/miminka-zajimavosti/moncicak-hracka-deti.html
- https://www.jsmekocky.cz/clanek/redakce/zajimavosti/panenky-labubu-vsechno-co-potrebujes-vedet-o-novem-sberatelskem-fenomenu
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Labubu
