1. 7. 2025
Pro většinu obyvatel bylo nejjednodušší zůstat během dovolené doma v socialistickém Československu. Cestování „okolo komína“ za podpory ROH (Revoluční odborové hnutí) nebo podnikového odboru patřilo k nejdostupnějším variantám trávení letní dovolené.
Populární byly podnikové chaty, dětské tábory, kempy nebo pobyty v přírodě. Stačila deka, paštika, hrníček a členská legitimace. Kdo měl štěstí, dostal se třeba na Lipno, do Jeseníků nebo k Máchovu jezeru. Lipenská přehrada patřila k ikonickým cílům tehdejší rekreace – v zimě se tam lyžovalo, v létě koupalo, kempovalo a houbařilo.
Přečtěte si také: Tuzex, Mototechna a omezená nabídka modelů. Tak nějak vypadal automobilový trh za „socíku“
Výjezd za hranice? Povolení, přísliby a nejistota
Kdo chtěl vycestovat do zahraničí, a to zejména mimo území východního bloku, musel se obrnit (byrokratickou) trpělivostí. K vycestování nestačil jenom pas. Bylo totiž potřeba získat výjezdní doložku, schválení zaměstnavatele a tzv. devizový příslib.
Šanci měl jen ten, kdo měl „čistý profil“, tedy byl politicky loajální a bez „emigračních vyvrhelů“ v rodině. A tak se za hranice východního bloku dostali jen vyvolení. Ostatní si museli vystačit s Bulharskem, Maďarskem nebo Rumunskem. I do těchto zemí byl výjezd podmíněn úředními procesy, často s nejistým výsledkem.
Jadran? To byla „svoboda“ v socialistickém balení
Jednou z nejoblíbenějších destinací byla Jugoslávie. Nabízela nejen přístup k Jadranu, ale také atmosféru volnosti, která Čechoslovákům připadala téměř západní. Ne nadarmo se o ní říkalo, že je to „Západ východního bloku“.
Dostat se k Jadranu ale pochopitelně nebylo vůbec jednoduché. Komunisté se totiž obávali, že turisté přes poměrně nestřežené jugoslávské hranice s Rakouskem a Itálií emigrují na Západ. A k tomu často také opravdu docházelo.
Mohlo by vás zajímat: Nákupy za „socíku“. Z ceny rohlíků nebo piva vám spadne brada. Levněji ale nebylo!
Emigrace během dovolené nebyla žádnou výjimkou
Monopol na zájezdy měl tehdy Čedok. Jeho katalogy byly každoročně očekávaným „vánočním čtením“ a kdo měl konexe, mohl si vybrat zájezd ještě dřív, než se dostal do běžného oběhu. Z rozhovorů s bývalými pracovníky navíc vyplývá, že během organizovaných zájezdů docházelo k emigraci některých cestujících.
Z autobusu, ve kterém bylo třicet šest lidí, průměrně emigrovalo tři až pět osob. A to buď hned, jakmile vyjel z republiky, anebo si dotyční dovolenou užili, ale na zpáteční cestu už nenastoupili. Tyto osoby musela cestovka evidovat. A k tomu jí sloužil speciální útvar, který se nazýval Zvláštní úkoly. Jeho pracovníci dávali dohromady emigrační seznamy a odevzdávali je na ministerstvo vnitra.
Zlaté písky jako symbol socialistického luxusu
Další oblíbenou dovolenkovou destinací bylo Bulharsko. Slunečné pobřeží, Zlaté písky, levné pivo a možnost domluvit se česky. Pro mnohé to byla exotika na dosah. Podle některých zdrojů byli Češi v Bulharsku tak častými turisty, že jim tamní podnikatelé začali přizpůsobovat své služby. A i když úroveň služeb nedosahovala západních standardů, pocit toho, že je člověk u moře, pálí na něj slunce a dopřává si zaslouženou dovolenou, byl dostatečnou odměnou za měsíce šetření.
Bulharsko mělo jednu výhodu – cestovat tam bylo možné i v rámci organizovaných odborářských zájezdů a mnozí zaměstnanci využili systém tzv. rekreací přes ROH, kde byly náklady částečně hrazeny zaměstnavatelem.
Přečtěte si také: Bydlení za socíku: Metr čtvereční bytu stál 2,50 Kčs! Ale cesta k němu vedla přes úplatky
Autem k moři? Tisíce kilometrů a jídlo na týden
Rodiny, které dostaly tzv. „šedý pas“ a devizový příslib, mohly vyrazit k moři vlastním autem. Cesty přes Maďarsko, Rumunsko nebo Jugoslávii byly dobrodružstvím – nocování v autě, převlékání na benzinkách, balení jídla „na týden“ a smršť českých SPZ na parkovištích.
To byl typický obrázek tehdejší doby. A i když byla cesta dlouhá, odměnou byl pocit svobody a moře, na které se celý rok těšilo. Ve své podstatě nešlo jen o rekreaci, ale o psychologický únik od tehdejšího režimu a jeho dohledu.
Po revoluci přišel šok. Svět se totiž otevřel
Rok 1989 změnil vše. Výjezdní doložky skončily, hranice se otevřely a Češi se konečně mohli podívat na místa, o kterých předtím jen tiše snili. Exotické destinace, lety bez nutnosti schválení, katalogy plné možností – to vše bylo po desítkách letech v tvrdém režimu jako zjevení.
Vzhledem ke kontextu a dnešním možnostem je až s podivem, že mnozí na dobu před 36 lety stále vzpomínají s láskou a nostalgií a na to špatné jako by snad úplně zapomněli…
Použité zdroje:
- https://www.kudyznudy.cz/aktuality/30-let-od-sametove-revoluce-retro-dovolena-aneb-k
- https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/dovolena-za-sociku-historie-cedok-zajezdy-katalogy-rozhovor-svatopluk-rada.A240703_112231_kolem-sveta_hig
- https://www.stoplusjednicka.cz/dovolena-pro-vyvolene-jak-vypadaly-cesty-k-mori-za-tuheho-socialismu
- https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/retro-dovolena-more-cestovani-za-totality-a-za-socailismu.A140318_131128_kolem-sveta_tom
- https://magazin.aktualne.cz/cestovani/tak-jsme-cestovali-na-dovolenou-za-socialismu-lid-do-bulhars/r~4e411f8eac3111e89de10cc47ab5f122/
