Komerční článek
7. 1. 2026
Nejprve si vyměnili pár vět o počasí, pak o dřevu na zimu a nakonec se jejich řeč zcela přirozeně stočila k tomu, co oba evidentně znali důvěrně – k zahradnímu krbu. „Povídám ti, Karle, kdybych ten zahradní krb stavěl dneska, dal bych ho úplně jinam,“ pronesl jeden z nich a tiše si povzdechl. „Zase ti to kouří?“ odpověděl druhý bez zbytečného otáčení, jako by tu odpověď znal dávno dopředu. „Kouří,“ přikývl první. „Měl to být venkovní krb na pohodu, ale když zatopím, kouř jde rovnou k posezení. Žena říká, že místo klidu máme dýmovnici.“
Druhý se pousmál. „To je klasika. Každej chce mít krb blízko domu, ale už nepřemýšlí, kam se pak kouř vydá. Vítr si s tím nebere servítky.“ První muž pokýval hlavou. „Dal jsem ho k terase, že to budu mít blízko do kuchyně. Jenže jsem vůbec neřešil, odkud tady nejčastěji fouká. A víš, co je horší než studený vítr?“ „Kouř v pivu,“ přišla okamžitá odpověď. „Přesně tak. A jakmile máš zahradní krb s udírnou, není to na chvilku. Udírna kouří pomalu, vytrvale a dlouho. Když je špatně postavená, zakouříš se sám dřív než maso.“
Autobus lehce nadskočil na nerovnosti silnice a oba na okamžik zmlkli. „A sousedi?“ zeptal se po chvíli ten druhý. „Jeden se mnou přestal mluvit,“ usmál se první trochu hořce. „Druhý zavírá okna, jakmile zatopím. Přitom by stačilo dát venkovní krb o pár metrů dál a ne těsně k plotu.“ Motor autobusu monotónně hučel. „Komín,“ řekl pak Karel klidně. „Ten rozhoduje o všem.“ „To už vím,“ přikývl jeho společník. „Nízký komín, špatný tah a zahradní krb kouří zpátky. U zahradního krbu s udírnou se chyba neodpouští. Tam se hned ukáže, co je špatně.“ „A základ?“ zeptal se Karel. „Vsadím se, že jsi ho podcenil.“ Muž se zasmál. „Podcenil. Venkovní krb něco váží a já si myslel, že to půjde i bez pořádného betonu.
Teď už vím, že jak si to jednou sedne, už s tím nehýbneš.“ Autobus se blížil k zastávce a mezi mraky se na okamžik objevilo slunce. „Ještě slunce,“ dodal první tiše. „Mít zahradní krb celý den na přímém slunci je v létě za trest. V zimě je to fajn, ale v horku tam nevydržíš.“ „Takže nejlepší je místo s rozumem,“ shrnul Karel. „Trochu stínu, trochu prostoru.“ „A hlavně selský rozum,“ uzavřel to první. „Zahradní krb se nestaví podle obrázku z internetu. Staví se podle pozemku, větru a lidí kolem. Jinak si místo pohody akorát utřeš oči.“ Autobus zastavil, oba muži se zvedli a pomalu vystoupili. A mně došlo, že během několika zastávek jsem se o zahradním krbu, venkovním krbu i zahradním krbu s udírnou dozvěděl víc než z desítek návodů a katalogů.
