Ještě před dvěma lety by s podobným tvrzením bez váhání souhlasila. Dnes už ví, že jeden jediný podpis na nájemní smlouvě může člověku připravit bezesné noci a statisícové škody.
Mladý pár, který se chtěl usadit
S manželem koupili menší byt jako investici. Nic okázalého, ale útulné 2+1, které několik měsíců vlastníma rukama opravovali. O víkendech malovali, skládali nábytek, vybírali podlahy a řešili každý detail.
Na inzerát se ozvalo několik zájemců. Mladý pár, který nakonec vybrali, působil jako splněný sen každého pronajímatele. „Byli milí, usměvaví, slušně oblečení. On tvrdil, že pracuje v logistice, ona v administrativě. Mluvili o budoucnosti, o tom, jak se chtějí usadit a založit rodinu. Nic nenaznačovalo, že by mohl přijít problém.“
„Z bytu od souseda se linul nesnesitelný zápach. Po jeho smrti nás čekal šok,“ píše Marek
Nájemné se začalo opožďovat
První měsíce byly v pohodě. Nájemné přicházelo včas, komunikace byla bezproblémová a ani sousedé si na nic nestěžovali. Pak se ale všechno začalo pomalu měnit. „Jednou přišla zpráva, že se opozdí platba kvůli technickému problému v bance. Podruhé prý zaměstnavatel neposlal výplatu. Potřetí někdo onemocněl. Člověk nechce být bezcitný, tak jim dá šanci.“
Z několika dnů se staly týdny. Telefony nájemníci přestali brát a na zprávy odpovídali jen sporadicky. Pokaždé navíc přišla nová výmluva, proč nemůžou zaplatit. Když Karin s manželem přijeli k bytu osobně, nikdo neotevřel. Přesto bylo zevnitř slyšet hlasy a puštěná televize. „To byl moment, kdy nám definitivně došlo, že jsme v maléru.“
Vystěhovat nájemníky jen tak nesmíte
Následovalo několik měsíců dopisů, výzev, konzultací s právníkem a nekonečného čekání. Mnoho lidí si myslí, že majitel jednoduše přijde, vymění zámky a problém vyřeší během odpoledne. Ve skutečnosti je situace podstatně složitější a zákonné postupy mohou trvat velmi dlouho.
„Bylo strašně frustrující vědět, že je to náš byt, že za něj platíme hypotéku, a přitom se do něj prakticky nemůžeme dostat.“ Když nakonec došlo na asistenci policie a vystěhování, Karin si myslela, že to nejhorší už má za sebou. V té chvíli nevěděla, jak daleko je od pravdy.
Nájemní vs. vlastní bydlení: Oboje má své výhody i nevýhody
„To, co nás čekalo v bytě, bylo naprosto odporné!“
„Jakmile se otevřely dveře, udělalo se mi fyzicky špatně.“ Bytem se šířil těžký, nasládlý zápach, který se nedal s ničím srovnat. Vzduch byl doslova nasáklý plísní, cigaretovým kouřem, zkaženými potravinami a odpadky.
Na lince v kuchyni ležely zbytky jídla, které tam podle všeho nebyly dny, ale týdny. Ve dřezu se vršila hora nádobí pokrytého silnou vrstvou zaschlých potravin. Když otevřeli lednici, málem se pozvraceli. „To už nebyla lednice. To byl biologický experiment!“
Propálená podlaha, zbytky jídel i plíseň
Na propálené podlaze se válely plastové lahve, nedopalky z cigaret, mastné krabice od jídla, obaly, špinavé oblečení i použité hygienické pomůcky. Koupelna byla kapitolou sama pro sebe. Vodní kámen téměř překrýval původní povrch sanity, v rozích se rozrostla plíseň a odpad vydával tak silný zápach, že se tam nedalo stát déle než několik sekund.
„Sedla jsem si na zem a rozbrečela se. Ne, kvůli penězům. Kvůli tomu pocitu absolutní bezmoci. Víte, že jste se o něco roky starali, investovali do toho energii, a během pár měsíců je z toho něco, kam se bojíte vstoupit.“
Srovnání výhod družstevního, vlastnického a nájemního bydlení
„Dneska už na první dojem nedávám!“
Vyklízení trvalo několik dnů. Nakonec si museli objednat specializovanou úklidovou firmu, protože běžný úklid nestačil. Část nábytku putovala rovnou do sběrného dvora, některé matrace nebylo možné zachránit vůbec a podlahy si vyžádaly kompletní výměnu.
Celkové škody šly podle Karin do statisíců. Dnes už je byt znovu opravený a obývá ho nový nájemník. Přesto říká, že pokaždé, když zazvoní telefon s neznámým číslem nebo se opozdí platba, byť jen o jediný den, sevře se jí žaludek.
„Nechci tvrdit, že jsou všichni stejní. Naopak, většina lidí je slušná. Ale od téhle zkušenosti už lidem nevěřím. Nevěřím hezkým řečem ani sympatickému vystupování. Ověřuji si informace a ptám se na všechno možné. A stejně mám pokaždé trochu strach,“ uzavírá svoje vyprávění čtenářka.
Autorský text + výpověď čtenářky
