Lenka tehdy upozornila na nejčastější chyby, kvůli kterým může i drahý dům působit lacině. Tentokrát jsme se jí zeptali, zda existují typické nešvary, podle kterých okamžitě pozná, že v bytě žijí lidé bez vkusu? A odpověď přišla bez váhání.
Cizinci nemají automaticky lepší vkus, ale…
„Ano, to, že v nemovitosti žije člověk absolutně postrádající jakýkoliv vkus, to poznám hned v předsíni. Ne podle hodnoty vybavení, ale podle toho, jak lidé přemýšlejí o svém domově,“ říká Lenka, která se navrhování interiérů věnuje dvanáct let.
Její pohled přitom nevychází pouze ze zkušeností, které nasbírala v Česku. Během kariéry pracovala také na projektech v Německu, Francii a Švýcarsku, díky čemuž má možnost jednotlivé přístupy k bydlení porovnávat. „Neříkám, že lidé v zahraničí mají automaticky lepší vkus. To určitě ne. Ale některé zvyky vídám v českých domácnostech výrazně častěji.“
Češi mají potřebu schovávat minulost do vitrín
Podle Lenky patří mezi největší české nešvary hromadění věcí. „Vejdu do obývacího pokoje a vidím vitrínu plnou skleniček, porcelánu, keramických figurek, magnetek z dovolených a různých předmětů, které nikdo nepoužil posledních deset nebo dvacet let. Na všem samozřejmě leží tuna prachu.“
Podle ní nejde o výjimky, ale o velmi rozšířený jev. „Ve Francii nebo ve Švýcarsku se mnohem častěji setkávám s tím, že lidé nechávají prostor dýchat. V českých domácnostech mám někdy pocit, že každá police musí být za každou cenu zaplněná zbytečnostmi.“
Dětský pokojík by měl být nejbezpečnější místností v bytě. Jak je na tom ten váš?
Designérka upozorňuje, že většina těchto předmětů nemá žádnou praktickou funkci ani využití. „Jsou to jen lapače prachu. Lidi si často myslí, že si tím připomínají dávno prožité věci. Ve skutečnosti tím ukazují hlavně to, že neumí vyhodit věci, které už dávno dosloužily.“
Napodobeniny luxusu pozná každý
Ještě více jí vadí snaha vytvářet dojem luxusu pomocí levných imitací. „Tohle je něco, co v českých domácnostech vídám opravdu často. Falešný mramor, fólie imitující dřevo, plastové obklady tvářící se jako kámen nebo kopie známých obrazů.“
Podle Lenky jde o chybu, která má přesně opačný efekt. „Lidé chtějí, aby interiér působil draze. Jenže napodobeniny většinou poznáte na první pohled. A jakmile si jich všimnete, celý prostor začne působit vyloženě lacině a odpudivě na pohled.“
Zkušenosti ze zahraničí jí prý ukázaly úplně jiný přístup. „Ve Švýcarsku nebo v Německu se lidé mnohem častěji spokojí s obyčejným, ale poctivým materiálem. Raději jednoduché dřevo než plast, který si na dřevo hraje.“
Máte malý byt? Vsaďte na vestavěné patro. Ale nezapomeňte na zábradlí nebo síť
Televize jako člen domácnosti
Další věcí, která ji v českých domácnostech překvapuje, jsou obří televizory. „Někdy mám pocit, že celý interiér vznikl jen proto, aby se do něj vešla co největší televize. Sedačka, nábytek i osvětlení jsou podřízené jediné věci – obrazovce.“
Podle ní není problém televize samotná, ale její dominance. „Pokud je první věc, kterou po vstupu do místnosti vidíte, obrovský černý obdélník přes půl stěny, těžko můžete mluvit o útulném nebo elegantním prostoru.“
Nesourodost je problém
Lenka si všímá také dalšího typicky českého nešvaru. „Obývák v industriálním stylu, ložnice ve stylu Provence, koupelna jako wellness centrum a kuchyně inspirovaná katalogem z hobby marketu. Každá místnost vypadá, jako by patřila někomu jinému.“
Podle ní si lidé často pletou originalitu s nesourodostí. „Domov by měl tvořit jeden celek. Nemusí být nudný, ale měl by mít jednotnou logiku. Když každý pokoj vypráví jiný příběh, tak výsledkem bývá chaos.“
Každá zeď musí být zastavěná
Lenka se v tuzemských domácnostech setkává také s potřebou využít každý centimetr prostoru. „Skříň podél jedné stěny, komoda podél druhé, police podél třetí. A když ještě zbyde kousek místa, přidá se květinový stojan nebo vitrína.“ Výsledek bývá podle ní opačný, než si majitelé představují. „Místnost nepůsobí útulněji. Působí menší, těžší a přeplněná.“
Šedá barva v interiéru: Pozor na to, že tlumí aktivitu!
Lenka na závěr zdůrazňuje, že její kritika nesouvisí s výší rozpočtu. „Znám malé byty, které působí fantasticky. A znám domy za desítky milionů, které vypadají jako směs všeho, co bylo zrovna ve slevě.“
„Za peníze si koupíte dražší vybavení. Vkus si nekoupíte. Ten vzniká tím, že dokážete věci vybírat, kombinovat, a hlavně si přiznat, že ne všechno, co vlastníte, musí být vystavené.“ A právě v tom podle ní Češi stále zaostávají za některými západoevropskými zeměmi.
„V zahraničních domácnostech často vidím méně věcí, ale více promyšlenosti. V českých domácnostech naopak vídám více věcí a méně odvahy něco vyhodit,“ uzavírá naše vyprávění Lenka.
Autorský text + výpovědi respondentky
