Jste zde

Alenka Bydlenka: Do bytu se mi vloupali pavouci. Jak jsem je navždy vyhnala?

Zdroj: Alenka Bydlenka

Bylo to fakt strašidelné! Přišla jsem domů utahaná ze solárka, zachtělo se mi se svalit na gauč, ale vycítila jsem, že v obýváku někdo je a dívá se na mě. Koukám do rohu a vidím ho! Zapištím. Pavouk! Co s ním? Rozhodla jsem se ho vyhnat. Navždy!

29. 1. 2014

Abyste si nemysleli, já mám normálně pro strach uděláno a umím se dost dobře ovládat. Na ulici třeba vydržím, když má někdo ponožky v sandálech nebo šusťákovou bundu a tepláky, a to je fakt peklo! Pavouky ale vážně nemusím, to opravdu ne. Neječím vždycky, když je vidím, někdy to však neustojím a zařvu. Já se ale nedám. Jsem holka činu, tak mě napadlo pavouky nadobro vyhnat z bytečku. Ale jak na to?

Vždycky, když něco nevím, tak se mrknu na netík a tam najdu pokaždé něco zajímavého. Chce to ale vyzkoušet, protože některé věci z netíku doma nefungují. V jedné diskuzi o tom, jak to udělat, aby v rohu místností nebyly pavučiny, někdo radí: „Vymést je koštětem nebo prachovkou.“ Znamená to přiblížit se nebezpečně blízko pavoukům. Vím, že nekoušou a ani nedělají ty hnusné věci jako pavouci v hororech, ale i tak z nich nemám dobrý pocit. Já to ale dokázala a vymetla je. Za pár dnů se objevila v rohu nová pavučina a v ní dost tlustý pavouk (to prý nesouvisí s nadváhou, ale s živočišným druhem). Něco bylo špatně.

pavouk-detail

Pavouk zblízka. Hnus, co? Zdroj: Thoma s Shahan (http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Eye_Arrangement_of_a_Hogna_Wolf_Spider.png)

Nemyslete si, já nejsem tak blbá, abych nepochopila, že si ten člověk v diskuzi dělal srandu. Dál jsem se dočetla o nějakých postřicích proti pavoukům. Většinou zabírají i proti dalším druhům hmyzu jako třeba proti klíšťatům. Bydlím vedle parku, kde Hugo (s tím teď chodím) v létě chytil klíště. On se teda nejmenuje Hugo, to jméno je dost out, ale má podobný výraz jako ten herec Hugo Haas. Ten sice není tak hezký jako můj Hugo, ale oba se tváří legračně.

Já ten sprej koupila a použila. Byl to Biolit proti lezoucímu hmyzu. Má žluté logo a já mám žlutou sedačku, tak mi přišlo, že to bude ladit, i když prý zabírají dobře i jiné prostředky. Fungovalo to i na tlusté pavouky, ale muselo se stříkat často. To mi nestačilo. Nebudu pořád poletovat po bytě s postřikem. Ne, že by to nějak smrdělo, podle letáku to ani moc neškodí zdraví, ale já chci něco, co bude fungovat, aniž bych se o to musela nějak moc starat.

Bim ho! Netík nezklamal. Konečně jsem našla vítěze. Jmenuje se plašička pavouků. Plašit pavouky neznamená postavit si do kuchyně strašáka, toho by se nebáli a asi by po něm i lezli. Tohle je takový malý čertík nebo spíš rohatý kvádr. Růžečky se strčí do zásuvky a přístroj vydává vysokofrekvenční zvuky, kterých se pavouci bojí. Prý v hladině až 15 000 herzů (někde uvádějí 15 kiloherzů, ale i když to znamená to samé, tak to větší číslo budí větší respekt, proto to píšu takhle). Mám to zatím dva dny. Pavouci se ani neukázali, ale možná je ještě brzy. Každopádně na netíku jsou s tím lidičky dost spokojení, takže to asi funguje.

O plašičkách hmyzu jsem se dočetla taky tady:

Problém je, že to pavouky zažene do jiné místnosti. Když si dáte plašičky do celého bytu, tak naženete pavouky k sousedům, což mě dost mrzí, protože paní Koudelková odvedle je hrozně milá a já bych jí nerada zamořila byt pavouky. Když ale oběhnu celý dům a poprosím lidi, aby si všichni koupili plašičky, tak pavouci utečou ven a tam přece normálně žijí, takže my i oni budeme spokojení. Jdu zvonit na sousedy. Držte mi palce! Vaše Alenka.

Kdo vlastně jsem?

Jeden filozof napsal, že vlastně nikdo z nás nemůže objektivně poznat, kdo je. Tomu teda nerozumím, protože já mám dost jasně v občance napsáno, kdo jsem. Jsem normální holka, která má ráda, když věci dobře vypadají. Docela mi jde je vylepšovat a ráda se podělím o svoje zkušenosti, takže sem občas něco napíšu.

Mrkněte na fejsko:

Nazdar Ali,
nevím, proč tě zrovna takováto kravina nějak dojímá... ;-/
V 1. řadě by možná stálo za to nám říci, který že to přemoudřelý mudřec takový blábol vyplodil. Bláboly typu: JEDEN pán/paní/filozof/jiný tlučhuba většinou pouze zakrývají nebetyčnou hovadinu (jako v tomto případě).
Dále - filozofa bych (alespoň) občas nechal manuálně pracovat, aby byl:
a) alespoň krapet užitečný
b) neměl čas vymýšlet kraviny
A dále - pouze prostý selský rozum - co to vlastně je OBJEKTIVNÉ (minimálně by to chtělo nějakou definici, jinak se tady bavíme o vozech a o kozách (zvířecích ;-) ??
Opět - selský rozum - já poznávám subjektivně, žádný zázrak, jinak ani poznávat nemohu. Objektivně nepoznává nikdo - i všichni lidé na celé planetě poznávají dohromady jenom souhrnem svých subjektivních poznání. Čili filozof má v podstatě pravdu, i když na úrovni jako asi: "Nebude-li pršet, nezmoknem' !" Doporučuju víc používat subjektivní intelekt, než objektivní mega-bláboly, byť trošku zamaskovány nějakou tou filozofickou (lehce nakyslou) omáčkou... ;-]
Howg!

když mě dojímá spousta věcí, třeba právě omáčky. To je přece úžasné, že někoho napadlo lít ve smetaně nastrouhanou kořenovou zeleninu na hovězí, ne?
Alča

Dobrý den,
nechci vás nějak urazit, ale po přečtení jsem v depresi. Náhodou jsem narazil na odkaz Vašeho článku a nadpis mě zaujal. Bohužel jsem netušil, co najdu. Napsat hloupé a povrchní jsou vážně slabá slova.
Neurazte se, ale Vaše problémy bych chtěl mít, nebo možná raději ne.

Ti řeknu, jak píšeš že pavouci co máš doma nekoušou... Jseš na pořádném omylu. Koušou a jak, sice nejsou jedovatí smrtelně, ale časem to pořádně bolí, takový veliký pokoutník nebo křižák, ti dokážou kousnout i člověka když je někdo pořádně dráždí. viděl jsem to na vlastní oči.

Plašit pavouky zvukem mne ještě nenapadlo, ale při čtení o frekvenci až 15000Hz se mi ježí vlasy. Od takového zvuku bych utekl také. Je totiž slyšet a opravdu ruší. Některé staré televize pískaly od horizontální frekvence (netřeba znát význam) 15625Hz a bylo za trest je mít v bytě. Děti a mnozí muzikanti vnímají frekvence až do 18000 Hz, ostatní tyto zvuky slyší více či méně. Výběr je na kupujícím, ale bez osobního poslechu bych to domů nebral.

Pobavila jsem se, neboť mám k pavoukům stejně vřelý vztah jako Alenka. Ale zase jsem se dozvěděla nepříjemné věci, a to, že pokoutník kouše (hajzl jeden, o křižákovi to vím), a že plašičku bych nejspíš slyšela :-( Slyším i trávu růst a transformátor za rohem pískat a tohle by pro mne bylo horší než jednou za čas najít babouka. Zlatý Biolit!
Alenko, je to napsané krásně, s lehkostí, s nadhledem a přitom to dokonale vystihuje (náš společný) vztah k těmto ehm, zvířátkům.
PS: nejhorší jsou ty tenkonohý, co je nikdo jiný v rodině nevidí, jen já přijdu a automaticky se rozhlížím a najdu jich aspoň pět... To si pak návštěvu vůbec neužiju, protože jen hlídám, jestli jsou všichni na svém místě ;-)

Milé čtení, děkuji za zábavný článek, chtěl jsem Alence napsat "nenechte se odradit škarohlídy", ale něco mi říká, že nemusím, vy se odradit nenecháte a to je dobře. Jdu se podívat, zda od Vás najdu další články. Přeju hezký den.

Související články